Při dělení Opavska připadly Hošťálkovy k dílu knížete Hanuše a držel je Mikuláš z Vidbachu, který měl ve znaku leknín a který se od následujícího roku podle vsi tituloval.
Začátek 15. století – obec se osamostatnila.
Při dělení Opavska připadly Hošťálkovy k dílu knížete Hanuše a držel je Mikuláš z Vidbachu, který měl ve znaku leknín a který se od následujícího roku podle vsi tituloval.
Začátek 15. století – obec se osamostatnila.
Opět spojené s linhartovským panstvím, spravovali je páni z Fulštejna a Vladěnína.
Hošťálkovské panství získala sestra Lacka Ojíře z Fulštejna Magdaléna, která se provdala za Jiřího Tvorkovského z Kravař.
Po její smrti obdržela Bohunka Kravařská ze Šlezvic jako dědictví ves Hošťálkovy s dvorem a s manželem Janem Skrbenským zahájili stavbu svého sídla.
V pozůstalosti rodu Skrbenských z Hříště žijících na Šenovském panství uvedena trvz Hošťálkovy (zřejmě malý renesanční zámek).
Vlastnil panství známý spisovatel Kryštof Bernard Skrbenský z Hříště.
Vlastnil renesanční tvrz jeho syn Jan Kryštof. Ten začal na základech tvrze budovat raně barokní zámek. Využil patrové kamenné stavby, strhl pravděpodobně sedlovou střechu a vybudoval současnou mansardovou se zděnými vikýři. Dostavěl do současné podoby severní křídlo zámku, včetně věže.
Nekatolická větev Skrbenských vymřela a statek získali jeho bratranci Karel František a Leopold Jiří Skrbenští z Hříště.
Karl Traugott Skrbenský zámek upravil a dobudoval do současné podoby jižní křídlo dostavbou zámecké kaple a reprezentačního schodiště. Zasloužil se o štukovou výzdobu a výmalbu zámku, kaple a hlavní schodiště nechal vymalovat Janu Františku Jablonskému, pokoje v piano nobile Jakubu a Janu Contnowitz.
Zámek se stal kulturním centrem širokého okolí, působila zde známá kapela.
Jeho vnuk stejného jména zámek neudržel, zadlužil celé panství natolik, že byl nucen je prodat. Za 40.000 zlatých panství i se zámkem odprodal hraběti Karlovi Strachwitz.
Sňatkem jeho dcery Antonie se zámek dostal do majetku hraběcího rodu Arco.
Jindřich Arco provedl po menším požáru úpravy zámku: přistavěl portikus s balkónem a zobytnil první část podkroví jižního křídla pro služebnictvo.
Došlo k přepadení hošťálkovského zámku, kterého se prý účastnilo na 2 000 lidí, přičemž jeho vlastník, hrabě Jindřich Arco, byl postřelen a zámek z části vydrancován. Díky národní gardě Města Albrechtic bylo toto hnutí potlačeno a sedm vůdců bylo roku 1849 odsouzeno ke kratšímu vězení.
Zámek a veškeré majetky Arco byly zkonfiskovány na základě Benešových dekretů.
Využíván jako domov důchodců Československou církví husitskou, tzv. Stiborův dům odpočinku a stáří a jako ozdravovna pro děti. Byly vybudovány pokoje v celém podkroví jižního a severního křídla pro navýšení kapacity domova důchodců.
Domov důchodců plynule přešel v Ústav sociální péče pro mentálně postižené ženy (zřizovatelem byl Okresní národní výbor, Okresní úřad a nakonec Moravskoslezský kraj). Ústav sídlil na zámku až do roku 2006, kdy byl ústav přestěhován do Krnova.
Novým majitelem se stala soukromá společnost ALKI spol. s r. o.
Převod na neziskovou organizaci Spolek Renesance, z. s.
Zámek poprvé otevřen pro veřejnost.
Byla otevřena první část instalované zámecké expozice, která je každým rokem doplňována a rozšiřována.
Hošťálkovy byly založeny teprve v době tzv. velké kolonizace ve 13. století, první písemná zmínka se uchovala z roku 1281. Obec se nachází při silnici v širokém údolí, která jím probíhá směrem od Krnova.
V celém okrese Bruntál unikátně dochovaný, zámek Hošťálkovy čp. 26 s areálem je evidovaný v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 16548/8-78.
Na území obce s rozšířenou působností (Krnovsko) se dochovalo několik zámků a zámeckých areálů, jako například zámek v Branticích, v Linhartovech, ve Slezských Rudolticích, v Dívčím Hradě, ale žádný se nedochoval v tak autentickém stavu. Tyto zámky sloužily jako sklady zdravotnického zásobování a v rámci přestaveb byly zničeny všechny cenné detaily, jako jsou původní stropní konstrukce, okenní výplně, původní dveře a podlahy, štuková výzdoba atd. Zámek v Jindřichově ve Slezsku byl využíván jako ústav sociální péče pro dospělé, ale rovněž prošel generální opravou ve 2. polovině 20. století a interiér byl až na tři místnosti zcela znehodnocen. Zámek Hošťálkovy byl přestavěný z renesanční tvrze a písemně doložený v roce 1582. Spolu s hospodářskými objekty tvořil zámek komplex budov komunikačně propojených. K zámku dnes přísluší zámecký park, avšak původní zahrady, květinová a zeleninová, byly zrušeny, hospodářské budovy jako sýpka, konírny, stáje pro dobytek a skleníky byly přizpůsobeny využití zemědělského družstva. Středověká, eventuelně renesanční kamenná ohradní zeď byla v minulosti poškozena a její zbytky v roce 1966 zbořeny, zůstala stát pouze romantická brána z 19. století s torzem staršího zdiva a faksimilemi erbů. Zrušeno bylo také biedermeierové oplocení budovy i vnitřního dvora.
Zámek je nejvýznamnější památkou obce, ale i celého regionu, jeho historie je svázána s významnými rody Skrbenských z Hříště a Arco. Svou současnou podobu získal zámek v polovině 18. století a při opravách skončených v roce 1831.
Zámek Hošťálkovy je patrová budova půdorysu ve tvaru písmena U. Obě křídla obepínající čestný dvůr s kašnou a litinovou sochou Bakcha na podstavci, jsou zakončeny vížkami, pod kterými jsou dva průjezdy. Přízemí i piano nobile jsou propojené vnitřní chodbou situovanou směrem do nádvoří. Mansardové střechy ukrývají řadu pokojů vybudovaných částečně v 19. století Jindřichem Arco pro služebnictvo a zbývající pokoje byly vestavěny v letech 1958 a 1959 pro zvýšení kapacity domova důchodců.
V přízemí je kaple Nejsvětější Trojice, ve které se zachovalo původní vybavení z 18. století s cennými detaily, oltáři, světly, obrazy a nástěnnými malbami známých moravských malířů s víděňskou orientací, barokní varhany a šestiúhelnou břidlicovou dlažbou.
Hlavní schodiště jsou zdobena štuky, dekorativními vázami, dřevěnou barokní balustrádou a pěti, do kruhu komponovanými, malbami velmi dobré úrovně, které jsou dílem moravského malíře Jana Františka Jablonského. Malby v interiéru zámku jsou datovány rokem 1767 a byly naposledy restaurovány J. Wolným v roce 1838, většina pak v 60. letech 20. století zalíčena. Svou kvalitou a náměty patří malby hošťálkovského zámku k ojedinělým památkám kraje a zasloužily by si urychlené restaurování a odkrytí zabílených částí v místnostech v patře.
Na severozápad od zámku se rozprostírá přírodně krajinářský park o rozloze cca 3 ha s významnými dřevinami, doplněn drobnou kamennou historizující architekturou v zadní části, kamennou vyhlídkou a torzem oranžerie s terasou a litinovým točitým schodištěm.
Hospodářský dvůr je umístěný podél silnice směrem jihovýchodně. V současnosti má jiného vlastníka a, bohužel, není součástí areálu kulturní památky.
Zámek v Hošťálkovech sloužil od roku 1948 jako domov důchodců a následně od roku 1962 jako ústav sociální péče pro mentálně postižené a neprošel zásadní generální opravou, pouze dílčími opravami za provozu. Tím byly dochovány interiéry v téměř původním autentickém stavu, podlahy, dveře, štuky, výmalba (ta byla v místnostech – pokojích chovanek, zalíčena), krbová a kachlová kamna, funkční komíny atd.
Textová část stavebně historického průzkumu, z pracovaného v roce 1994 dr. Dědkovou a dr. Grůzou, uvádí:
„Raně barokní stavba vznikla koncem 17. století na místě starší renesanční tvrze, která zde byla postavená v letech 1566 – 1582. Tvrz byla zčásti stržena a zčásti přebudována na trojkřídlý raně barokní zámek téměř v současné podobě Janem Kryštofem Skrbenským z Hříště, kdy bylo dostavěno severní křídlo. V polovině 18. století za Karla Traugotta Skrbenského došlo k definitivnímu ukončení výstavby jižního křídla, kde vznikla výjimečná zámecká kaple a schodišťový trakt s bohatou štukovou výzdobou a nástěnnou malbou Jana Františka Jablonského. Další vlastníci panství hrabata Arco, kteří vlastnili objekt v letech 1837 – 1945, ho doplnili o empírový portikus s balkonem a vestavby několika pokojů do mansardy jižního křídla.“
Závěr stavebně historického průzkumu poukazuje na skutečnost, že při dalších stavebních úpravách a rekonstrukcích, je nutné respektovat daný a neměnný půdorys, stejně jako vnitřní dispozice, klenebný systém, objemovou hmotu včetně věží a střech, rytmické členění fasády, okenní osy v obvodovém zdivu, mansardový typ střechy. Je nutno mít na zřeteli, že v interiéru zámku jsou zalíčeny významné barokní malby, které je vhodné v budoucnu restaurovat. Musí být zachovány zbývající barokní spletené mříže okenní a ozdobné mříže vchodové, veškeré štukové dekorativní prvky, především na schodišti vázy, rokaje, rokajové balustrády, v místnostech výzdobu kolem nik pro kachlová kamna, bohaté fabiony a štuky stropů, vykládané dřevěné parkety v pokojích, fresky na schodišti a v kapli. Rovněž uchovat a dle potřeby vyspravit a repasovat všechny dveře: vstupní vrata s rozetami, intarzované interiérové dveře s hvězdicemi, zrcadlové rámkové s částečně uchovaným kováním, bílé zrcadlové s rámováním, empírové s motivy sluncí, empírové prosklené u schodiště, fládrované dveře. Dále uchovat ruční žehlené sklo v okně a dveřích hlavního schodiště, empírovou balkónovou mříž, štukové portály a portál z umělého kamene, točité schodiště z přízemí do prvního patra, topeniště a vytápěcí otvory na chodbách a vytápěcích komorách uzavřených dvířky, zbývající dochovaná kachlová kamna, krb. V neposlední řadě také vybavení kaple, varhany v kapli, zvoničku a zvon na nádvoří zámku, sochu s kašnou, korouhev na věži a všechny další konstrukční systémy a detaily.
Naštěstí se většina výše jmenovaných detailů a konstrukcí dochovala i při nepříliš citlivých úpravách objektu pro potřeby ústavního zařízení a proto je dnes možné zámek prezentovat téměř v jeho plné kráse a autenticitě. Současný vlastník věnoval velké úsilí a finanční prostředky, aby odstranil nevhodné úpravy, především omyvatelné obklady stěn a podlahové krytiny z PVC, provedl dokončení statického zajištění krovu a sanaci stropních a podlahových trámů, odstranil velkou část nevhodných betonových podlah a ošetřil původní barokní parketové a prkenné podlahy, historické dlažby atp. Vyinstaloval několik pokojů jako historické interiéry a v roce 2019 otevřel první část zámecké expozice, kterou každým rokem doplňuje a úpravuje a v rámci svých možností a rozšiřuje o další místnosti a prostory.
Průběžně provádí obnovu střechy s výměnou střešní krytiny za přírodní břidlici a obnovu štuků na zděných vikýřích v mansardě střechy.
V podkrovních pokojích nabízí sezónní turistické ubytování. V přízemí jižního křídla je ve zrekonstruovaných místnostech příjemná zámecká kavárna. Prostory zámku, zámeckého parku a v neposlední řadě zámecká kaple, vybízejí ke konání svatebních obřadů a hostin, případně k pořádání koncertů, seminářů, workshopů, teambuildingů a jiných setkání.